Developerka Lenka Stejskalová: Behavio je víc, než jsem čekala
V našich holešovických kancelářích ji najdete maximálně soustředěnou už za rozbřesku. Nejspíš právě pracuje na tom, aby naše interní tooly šlapaly jako hodinky a zatímco ostatní jsou teprve na cestě do práce, Lenka se tu může v klidu soustředit. Nenechte se ale mýlit – na své kolegy nedá dopustit.
Proč ses rozhodla nastoupit do Behavia?
Líbilo se mi, že Behavio dělá věci jinak. Přišla jsem z malé firmy, která se postupně měnila v korporát, kde kolegové byli remote nebo na Slovensku, nemohla jsem se dál věnovat tomu, čemu jsem chtěla, mezi týmy se objevily rozpory a celková atmosféra se řítila z kopce dolů. Potřebovala jsem změnu.
Shodou okolností mi chvíli po podání výpovědi napsala na LinkedIn headhunterka s nabídkou práce v Behaviu. Firmu jsem tenkrát neznala, ale znala jsem Atlas Čechů a ten se mi líbil. Baví mě jeho interaktivita. Behavio mě oslovilo tím, že se tu lidi pravidelně střetávají v kanclech, že bych se mohla rozvíjet v tom, v čem chci, a navíc dělat na zajímavých věcech. Když se mi tahle práce navíc „nabídla sama“, nebylo co řešit.
U nás jsi oficiálně na pozici Backend Developera. Co to znamená v každodenní praxi právě v Behaviu?
Starám se o backendové části našeho výzkumného nástroje Trendaro, vytvářím tooly pro naše sociology, opravuji chyby. Abych byla konkrétnější – jeden z mých větších projektů bylo přepsat interní nástroje pro vytváření grafů. Takový tool tu sice již existoval, ale s postupem času (a kvůli posunu ve vývoji softwaru třetích stran) začala jeho funkcionalita pokulhávat, proto bylo na čase ho dát trochu do pucu.
Dneska už šlape na produkci a naši sociologové tak mohou opět generovat precizní grafy.
V době, kdy tenhle rozhovor spolu děláme, jsi v Behaviu zhruba tři měsíce. Je to dostatečně dlouhá doba na to, abys poznala, jestli je to tu takové, jaké sis to představovala? Je něco, co tě překvapilo, nebo co se ti naopak potvrdilo?
Behavio je víc, než jsem čekala! Od nové práce jsem si slibovala zejména to, že budu dělat, co mě baví, v jazyce, který chci, a budu se pravidelně vídat se svým týmem – offline, ne jen virtuálně. Většinu vývoje dělám v Pythonu – check – a většina lidí se tu schází alespoň jednou týdně, s velkou částí se vidím každý den – takže taky check.
Dost mě překvapily některé benefity – třeba každodenní snídaně a svačinky v kanceláři jsem si nedovedla představit. A teď nechápu, jak jsem mohla žít bez toho!
Čeho si nejvíc vážíš na svém týmu? Jaké jsou jeho silné stránky?
Role v týmu máme ideálně rozděleny – backend, frontend a testeři. Pro radu můžu ale dojít za kýmkoliv.
Všichni jsou tu přátelští, nápomocní a maximálně hodní. Už po měsíci jsem měla pocit, že jsem sem skvěle zapadla. A teď po třech měsících mám pocit, jako bych tu byla roky.
Co vnímáš jako největší výzvu v Behaviu? Ať už pro tvůj tým nebo firmu jako celek.
Behavio se za poslední rok hodně rozrostlo. Je to sice dobře, ale mám malinko obavy, jak to může změnit pospolitost ve firmě. Zatím se tak neděje, držme si palce a buďme na sebe dál hodní.
V našich kanclech jsi skoro vždycky úplně první. Byla jsi vždycky ranní ptáče nebo to přišlo až časem? Pracuje se ti líp ráno, když tu nikdo není?
Už od mala jsem dojížděla do školy vlakem, takže od nějakých 11 let jsem vstávala v 6 hodin ráno. Jelikož rodiče museli být v práci také dost brzo, chodila jsem na prvním stupni před výukou ještě do družiny. Takže vstávání mam zafixované už z dětství.
Určitě si radši „odbydu“ práci ráno a večer si udělám pohodu, kdy už na nic nemyslím. Že tu ráno ještě nikdo není, je fajn bonus na soustředění. V klidu si odbavím, co potřebuji, a pak se můžu socializovat.
Dost bylo práce – co tě baví dělat, když zrovna nejsi v Behaviu?
Ve volném čase ráda hraji hry na počítači, něco si uvařím nebo upeču. K Vánocům jsme dostali termosky a krosny, takže jsem zavedla tzv. Termoskový výlet jednou za měsíc – ať už jen na jeden den nebo přes víkend, hlavně se zvednout a někam vyrazit. Nemáme auto, tak vyrážíme vlakem po okolí Prahy a hledáme zajímavá místa a trasy. Pořád je co objevovat.
Máš nějaké oblíbené místo na světě? Takové, které bys doporučila všem alespoň jednou v životě navštívit.
Těžko říct, nejsem moc zcestovalá, ač by mě to lákalo. Všude, kde jsem byla, to bylo krásné, ale myslím, že je to spíš pozitivním naladěním člověka. Můžeš jet kamkoliv, ale když pojedeš s negativním přístupem, nemůže se ti tam líbit. Pokud chceš hledat chyby, najdeš je všude.
Moje babička vždycky říká, že je potřeba poznávat krásy našeho kraje. Mám ráda treky a procházky po Čechách, za hezkou přírodou nemusíš ani z Prahy daleko. Nemám žádné speciální místečko, kam bych se vracela. Co bych ale doporučila, je podívat se kolem svého bydliště po zajímavostech, někdy to překvapí. Stačí vidět známé místo v neobvyklou roční nebo denní dobu. Každý Pražák by měl vyrazit do Starého Města brzo ráno, bez turistů a stánkařů, má to zvláštní kouzlo.
A krátká imaginace nakonec – kdyby sis mohla vybrat jakékoli jiný zaměstnání než svoje současné (v naší hypotetické rovině developeři prostě neexistují) a budeš v něm dobrá, které by sis vybrala?
Miluju zvířátka, takže já to vidím na zřízení psího hotelu. Pekla bych psí sušenky a třeba i trochu trénovala pejsky.
