Neřešíme každý den hořící pralesy, děláme ale věci, které mají smysl
Vytváří rozhraní, které uvidí, jak doufáme, tisíce markeťáků z celého světa, sám je ale za ním poněkud schovaný. Do popředí proto vytahujeme našeho frontendistu Martina Bartoše. Do Behavia ho přivedl inzerát, jeho dvě sestry a také víra, že tu bude pracovat na něčem smysluplném.
Nastoupil jsi k nám nedávno. A nejsi pražský, ale brněnský, tak jaký pro tebe byl přechod?
Už jsem si tímto prošel několikrát. Partnerka žije v Praze a už leta za sebou dojíždíme. V Praze jsem navíc 4 roky studoval a žil. Neměl jsem tedy sebemenší problém hledat práci v Brně i v Praze. Neměl jsem sice úplně jasnou představu, pro jakou firmu chci pracovat, ale věděl jsem, že svou prací chci pomáhat něčemu dobrýmu. A ve dvou městech se to lépe hledá než v jednom.
Co jsi v Praze studoval?
Studoval jsem Studia nových médií, kterým předcházela studia Interaktivních médií v Brně. Zároveň jsem měl pocit, že na StuNoMe se studenti opravdu naučí nějaké práci v digitálním prostředí, ať už to znamená cokoli.
Víc jsem se zaměřil na datovou analýzu, kterou tam vedl Josef Šlerka a to pro mě byla velká škola. Před Behaviem jsem dva roky pracoval s Rkem a to hlavně díky StuNoMe, bez kterého bych se tomu nikdy nevěnoval.
Zmiňoval jsi, že jsi hledal firmy s přesahem. Jaký přesah má tedy Behavio?
Hledal jsem práci, kterou bych mohl něčemu pomoci, která ničemu neškodí a k něčemu je. Sestra mě upozornila, že Behavio někoho hledá. Věděl jsem o vás z několika různých směrů. Utkvěl mi v hlavě titulek jedné z vašich analýz z dávného předvolebního období, a to: řada voličů je nerozhodnutých, to mi přišlo jako vtipné tautologické moudro, na které si vždycky vzpomenu. Dál jsem věděl, že tu pracuje Jirka Boudal, kterého znám od sestry z Frank Bold a přes Rekonstrukci státu. Hlavně fakt, že Behavio spoluzaložil člověk jako on, pro mě bylo signálem, že tu bude vybudovaná jakási citlivost vůči celospolečenským problémům.
Navíc jsem se z Cocumy dozvěděl, že tu klienti prochází tzv. etickou komisí, což pro mě byla další zásadní věc. Sice samozřejmě neřešíme každý den hořící pralesy, ale pořád vidím, že děláme věci, které mají smysl. Třeba to, že se zabýváme výzkumem na prevenci jednoho z typů rakoviny. To mi přijde jako super důležité téma.
Jasně, tyhle věci měříme, ale tebe se vlastně dotýkají málo. Pracuješ ve vývoji, tedy dál od zmíněného dobra. Jaké to je?
Tím, že pracuju na dvou projektech, tak je to trochu výzva. Jsem tady měsíc a doufám, že se to časem trochu zautomatizuje a půjde snáz. Do Trendara (výzkumného panelu) jsem jen lehce nahlédl, ta hlavní činnost je práce na novém SaaS produktu pro marketéry.
Tam jsem měl lehké obavy, protože spolupracujeme s externí firmou a nebyl jsem si jistý svojí pozicí. Nicméně na společných výjezdech na cowo-chatách jsme se výborně synchronizovali a teď z toho mám fakt dobrý pocit.
Tím, že teď nahlížíš do dvou vývojových týmů, tak máš možnost srovnávat. Co bys tedy z obou z nich vypíchl?
Externí vývojový tým je složený asi z pěti lidí, což je rozdíl proti třicetičlennému Behaviu. Oba kolektivy na mě působí jako rodina, ale každý trochu jinak. Myslel jsem, že tohle se nedá přenést na větší kolektiv a vypadá to, že to jde. V Behaviu to sice víc sviští, ale ta vřelost a otevřenost je vlastně srovnatelná. Behavio pochopitelně víc využívá komunikaci i online přes Slack. Někdy teda až moc (smích).
A teď z jiného soudku. Vím, že ses věnoval fotbalu a teď scénickému tanci. Jak se stane tahle změna?
Moje máma mi právě řekla, že jsem tančil už při fotbale (smích). Tolik asi k mým kvalitám. K tanci mě ale víceméně přivedla náhoda. Fotbal jsem ukončil, protože byl psychicky i fyzicky náročný. Pohyb mi pak chyběl a náhodou jsem narazil na letáček Přijďte si zatancovat, tak jsem šel. Potkal jsem tam skupinu asi třiceti opravdu jedinečných osobností, které mají spoustu energie, ať už jim je 10, 30 nebo 60 roků, a které žijí pro to, aby něco furt dělali a hýbali se. A to mě baví. I přesto, že jsem měl s tancem spoustu spojených traumátek ještě ze školy, tak jsem je tímhle totálně rozbořil.
Co byla pro tebe ve vývoji největší výzva?
To byly vždycky projekty, u kterých jsem si nedokázal představit, jak mají vypadat. Nemyslím úplně projekty, u kterých se zadání vyvíjelo, ale spíš projekty, kde byl velmi abstraktní cíl. Například přeložit výstavu v Benátkách do digitálního prostoru. Tady se to nakonec povedlo přes namapování ostrova, který byl středem celé výstavy, jak tematicky, tak fyzicky, do nějž jsme zasadili pointy, jejichž prostřednictvím se dalo dostat k důležitým materiálům. Možná to je pro mnoho lidí jednoduché, ale pro mě ta cesta od nápadu k realizaci bývá jednou z největších výzev.
A když se vrátíme zpátky k Behaviu. Na co se tu nejvíc těšíš? Jaké jsou tvé cíle?
Nejvíc na to, až Mára nebo někdo jiný, napíše do Slacku “Máme novej SaaS!” Vlastně nemyslím na nic jiného, než na to aby to bylo hotové. To bude doklad, že jsme to zvládli. Zároveň se těším na to, že budeme mít stabilní tým lidí, kteří budou produkt dál rozvíjet, a ten tým bude tak přátelský jako je teď. Těším se na to, až se to celé rozjede, s tím přijde spousta potřeb od klientů i našich kolegů. Jsem zvědavý na to, co to přinese.
