Programoval stroboskop i vlastní operační systém. Teď je Radek Smola náš backend developer
Říká, že začínal “romantickým programováním”, dělal to jen tak ze zájmu a nebo občas pro kamarády. Romantickou fázi vztahu se svým zaměstnáním má Radek sice za sebou, ideálů se ale nevzdává.
Už jsme spolu v Behaviu rok a zdá se, že jsi společenský typ. Je to tak?
Je to tak. Do Kameňáku, kde žiju, si rád zvu své přátele. A vyjma společenských akcí se rád věnuji čtení. Výběr nechávám na náhodě. To znamená, že když na nějakou knížku narazím, tak si ji prostě přečtu. I když je třeba odložená na lavičce. Jedna z posledních byla autobiografie Isaaca Asimova, nebo lehce erotický milostný román, který popisuje vztah mezi mladou slečnou a vědcem.
Čím se ještě odreagováváš?
Mám rád možnost být jak v Praze, tak i na venkově, kde mám vybavený dům s velkou zahradou. Mám tak z obou světů všechny výhody a můžu si vybírat, kde zrovna trávit svůj čas.
Částečně jsem tu vyrůstal, tak se mi k tomu místu pojí i spousta vzpomínek. Letos jsme si s bratrem pořídili na zahradu berany na udržování zahrady a “sekání trávy”. A to právě mimo jiné i díky zkušenostem, které nám předávali babička s dědou, kteří tu žili a svému hospodářství se dost věnovali. Je to pro mě místo, které je technologicky nedotknuté a tak bych to chtěl i zachovat.
No a abych nezapomněl, taky mám moc rád náročnější inteligenční testy. Doporučit můžu třeba iqexams.net.
Tvoje práce je mnohdy také rébusem. Pracuješ na aplikaci, kterou psal náš předchozí kolega. Jak to s ní máš?
Je to pro mě hodně analytický, protože sahám do kódu, který jsem nepsal já. Naučit se použité technologie a pak v duchu celého aplikace programovat další kroky, je zajímavá zkušenost. Ale raději mám spíš kreativní zadání.
Máš takové i v Behaviu?
Teď trochu, ale čeká mě práce v qset machine (program, který převádí textovou podobu dotazníků do atraktivní frontendové aplikace), která bude začínat na zelené louce a bude celá záviset na mně. Po roce to tedy bude nový typ úlohy, na které budu pracovat.
Vrátíme se teď na úplný začátek. Jak ses dostal k programování?
Někdy na počátku 90. let koupil táta od Tesly Slušovice za nějakých dvanáct třináct tisíc korun první počítač a v něm byl kromě obyčejných primitivních her i první Basic. To byl první jazyk, který jsem se učil. Nikdo mě k tomu ani nevedl, ale když už to tam bylo, tak jsem to zkusil. Měli jsme o něm i nějakou knížku, tak jsem ji pročítal a zkoušel si psát první prográmky. Časem jsem chtěl novější verzi, trochu jinej Basic a postupně jsem se dostal z Basicu na Pascal, z Pascalu na Cčko a tak už to šlo dál až dodnes.
Co byl tvůj první úspěch?
Vždycky mě fascinovaly první velké programy jako M602 nebo Norton Commander a podobné manažery. A můj první program, který dostal uznání od kámošů, byl G603. To byla velká aplikace a v ní kalkulačka, miniaturní databáze, primitivní kreslící program. Bylo možné tam nasázet noty v podobě písmenek a ono je to přehrálo.
Koncem 90. let jsem si chtěl napsat vlastní operační systém. V kombinaci Cčka a Assembleru jsem na tom začal pracovat. To už bylo ohromné množství studia architektury. Doma jsem se na modemu na hodinu přihlásil, stáhnul jsem si z Altavisty dokumentace, a pak jsem se jimi hodiny a hodiny probíral.
Vývoj operačního systému skončil tak nějak samovolně po střední škole, kdy už vyprchal zájem a začaly mi jiné povinnosti. V tu dobu jsem taky jezdil na různé technopárty a kamarádům jsem napsal v Pascalu program na ovládání stroboskopů, které blikaly do rytmu. To byly ještě takové ty neprofesionální hrátky. Takový romantický programování. Děláš to, protože tě to baví, nikdo tě nic neučí a samovolně k tomu dospěješ sám.
Co tě tedy nakonec vedlo do Behavia?
Zkusil jsem v různých firmách různé pozice. Od testerských, přes data-analytické, až k programátorským. Prošel jsem menší firmy, startupy, středně velké firmy i korporace. Posledních 6 let jsem ale nebyl moc spokojený s náplní práce. Měl jsem pocit, že mě to už nebaví, že chci kompletně změnit kariéru. Hledal jsem něco, co mi bude vážně sedět, nejen pracovně, ale i lidsky.
Pořád jsem poznával, co nechci, ale ještě jsem nepoznal, co chci. Navíc rád zkouším nové věci. A s ohledem na to, že mám rád i další vědy a netechnické obory, tak jsem aktivně hledal zaměstnání, které má přesah. Na StartupJobs jsem našel inzerát Behavia a klaplo to. Takže od 1. ledna 2021 jsem tu.
Jak se potkalo očekávání a realita?
Potkaly se. V Behaviu je dobrá parta lidí s dobrým balancem žen i mužů. Zároveň se tu pracuje na něčem, co nemá přímo technický charakter, ale na technickém vývoji to přímo závisí. I to jsem vlastně hledal. Samotná sociologie je zajímavý obor. Hodně však pro mě hraje prim kultura firmy. Tedy rodinnější charakter, plochá struktura, přátelství, nikdo si na nic nehraje. Taková pohoda, co mě baví. Určitě bych však nechtěl ustrnout v něčem, co se dělá dokola. Potřebuju pořád něco nového poznávat. Nesmím zapadnout do rutiny.
A máš pocit, že se tu pořád učíš něco nového?
Mám pocit, že jo. A příští rok bych rád přičichl k datovým analýzám.
Co bys očekával od Tech Team Leada, člověka, co by měl celý Tech tým vést?
Očekával bych, že sem lidsky zapadne a bude na stejné vlně, pochopí, že nejsme chladná korporace, která jede jenom na zisky, ego a výkon. A z technického pohledu čekám širokou a hlubokou expertizu jakou má třeba Libor, který je navíc trpělivý, otevřený k diskuzi a všeobecný pohodář. Ne každý skvělý programátor je také dobrý lídr, tak to by měl mít určitě vyvážené.
